Neopizzika (neopizzica) či neotarantismus
Novodobá tradice pizziky je odvozená z hudebně tanečního směru, který vznikl nevídanou oblibou revitalizovaných lidových písní Apulie, kterých se v 70. a posléze v 90. letech 20. století ujaly různé revivalové spolky. Tanečně se zde projevuje nejvíce svádivá pizzika, která nabyla nových, zdánlivě tradičních prvků. Tanec je předáván většinou mezi mladými lidmi, a to v rámci kurzů a workshopů a praxe na hudebních slavnostech. Tento etnický tanec není tedy tradován v rovině generačně vertikální, nýbrž generačně horizontální. Hudebně se v tomto žánru mísí různé melodické interpretace již zlidovělých písní. Rytmu pizziky se využívá v provedení jiných hudebních žánrů, zvláště v rámci ethnomusic nebo např. v synkretickém žánru tarantamuffin, založeném na stylu raggamuffin.

Pizzikománie (pizzicomania)
Tento pojem označuje současný stav velkého rozmachu a obliby zlidovělé pizziky od 90. let dodnes. V kontextu pizzikománie se šíří obliba užití dialektu a symbolika pavouka a sítí, přibývá hudebních skupin, výrobců tamburín, konají se různé kurzy, workshopy, laboratoře, nadšenci vyhledávají taneční příležitosti, také si vytváří vlastní záminky k uspořádání setkání nadšenců, opětovně se tančí pizzika na svatebních hostinách, při narozeninách apod. K pizzikománii patří tematické obchodní artikly, např. trička potištěná dialektovými frázemi o pavouku či štípnutí, sandále či čepice s pavouky, umělecké zpracování pavouka z kovu apod. Pavouk v tomto kontextu pozbývá své negativní symbolické funkce, zůstává nadále symbolem salentinské identity a emblémem mnohých letních slavností a různých organizací.