Nástrojová sestava pro hraní apulijské tarantelly

Italské tarantely lze mezi jinými evropskými tradičními písněmi rozpoznat podle rytmu výrazně exponované tamburíny, zvané tamburello či tammora.

V apulijské tarantele (pizzica) je rozpoznatelný také rytmus apulijských kastanět, které se od španělských značně liší svou podobou i způsobem hraní, neboť jsou útlejší a hraje se na ně prostřednictvím prstů, nikoli dlaní; na jihu Itálie byly v průběhu staletí pod vlivem španělské vlády často nahrazovány španělskými kastanětami zv. nacchere.“[1] Kastaněty v Salentu (subregionu Apulie) nebyly tradicí, byly však nahrazovány luskáním prstů.

Nástrojové obsazení pro hraní stylu pizzica se zakládá na salentinské tamburíně, doplněné jedním či více nástroji. Jsou to např. kytary, housle, akordeon, různé druhy píšťal, šalmaj, příčná flétna, dudy zampogna, foukací harmonika, grumle, drhlo, kastaněty, malá lidová harfa, fanfrnoch atd.

Různé kombinace těchto nástrojů vytvářejí následně sestavu pro hraní různých typických tarantel a dalších lidových písní v jednotlivých krajích jižní a střední Itálie.

Nástrojové obsazení apulijských tarantel (tamburína, kastaněty, housle a akustická kytara doprovázené zpěvem) lze prokázat v celé jižní Itálii včetně ostrovů (kromě Sardinie) až po střední Itálii u tarantel krajů Abruzzo a Lazio.

Následující přehled může ukázat, jaké nástroje jsou kromě tamburíny dále typické pro jednotlivé kraje:

Tarantely krajů Kalábrie a Lukánie

Dudy zampogna se šalmají či bez ní, v dřívějších dobách nahrazovanou tahací harmonikou, resp. malou diatonickou harmonikou[2], přičemž lukánská tarantella se příležitostně doprovází lidovou harfičkou a kalábrijská lyrou.

Tarantely krajů Abruzzo a Molise

Dudy zampogna, event. tahací harmonika a příležitostně drhlo.

Tarantela kraje Kampánie

Šalmaj či píšťalka, dudy zampogna, event. tahací harmonika a tammorra – velká tamburína.

Neapolská tarantela

Mandolína či mandola, tamburína a místní bicí nástroje – putipú, scetavajasse, triccaballaca aj., housle a kytara.

Sicilská tarantela, zv. též jollá, fasola či ballettu

Píšťalka (friscalettu), malá kytara, tamburína (tammurrina), grumle (marranzanu).[3]

Lze konstatovat, že pro jednotlivé lokální typy tarantel je příznačné převážné užití určitých nástrojů, jak je o tom psáno ve Všeobecné encyklopedii hudby Die Musik in Geschichte und Gegenwart (viz přehled výše), avšak tento fakt je značně relativní, neboť volba nástrojů spočívá na muzikantech, kteří – např. i pod vlivem současného trendu tzv. world music – mohou volit jakoukoli kombinaci nástrojů, nejen svou tradiční lokální sestavu. V dnešní době se na folklórních koncertech a festivalech používá mj. celá bicí souprava, elektronické piano a další nástroje jako např. cimbál.


[1]               Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Allgemeine Enzyklopädie der Musik – Sachteil, sv. 9, Bärenreiter Metzler, Kassel 1998, s. 415.

[2]              Tónový materiál u diatonické harmoniky se skládá z celých tónů a půltónů, které se nacházejí již v klávesách.

[3]              Podle Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Allgemeine Enzyklopädie der Musik – Sachteil, sv. 9, Bärenreiter Metzler, Kassel 1998, s. 416.

No Comments Yet.

Leave a Comment


devět + 1 =