Představme si některé základní prvky šermovaného tance, které popsal specialista na lidové tance Giuseppe Michele Galla¹:

Vstup: Na začátku, pokud se již dva šermíři nedomluvili vstoupit a zahájit taneční sérii, vstoupí (do kruhu) jeden tanečník a napřaženou rukou vyzývá veřejně kohokoli, kdo by se s ním chtěl měřit: kráčí těsně podél diváků, často s prsty ruky na způsob nože ve výšce obličeje, tento posledně jmenovaný postoj je považován za provokující a agresivní.

Pozdrav: Když vstoupí nový pár protivníků, či jakmile nastala výměna tanečníka, bývá nová výzva stvrzena pozdravem, smeknutím nízké čapky na znamení respektu nebo gestem ruky na kavalírský způsob (přiblížením ruky k čelu a pak oddálením, místo smeknutí čepice).

Stisk ruky: Oba šermíři, než začnou souboj, se drží vzájemně za ruce s dlaněmi proti sobě a přes sebe zkříženými palci. Takto spojení se mohou otáčet jedním směrem, anebo s výměnou směru a spojených rukou. Počátečním stisknutím rukou se stvrzuje to, že souboj bude probíhat v přátelském a čestném duchu (nebo by snad bylo lepší říct podle kodexu cti).

Míra (odstupu): Je to výměr vzdálenosti nutné k tomu, aby byli tanečníci chráněni před nečekanými údery druhého šermíře.

Výpad: Prudký posun směrem k druhému, někdy oznámený či předem ohlášený, jindy hbitý a nenadálý.

Útok: Zasadit ránu při sokově obraně tak, aby se vyloučilo či zmarnilo zahájení protivníkovy obrany.

Omotání: Rychlým pohybem zaplést ozbrojenou ruku protivníka k odvrácení směru úderu mimo obrys vlastního těla.

Vyváznutí: Je to spirálovitý pohyb ozbrojenou rukou k uvolnění či vyproštění ruky z protivníkova omotání.

Želízka: Překřížit před sebou ruce. Neozbrojená obranná ruka, která byla na čas omotaná bundou, je položena přes ozbrojenou ruku, aby zachytila protivníkovu ránu.

Dotek: To je proniknutí do obrany protivníka, mimeticky se napodobuje výpad a zasažený úder.

Pořezání: Příčná rána ruky, jež předstírá řez čepelí na obličeji, hrudi či na boku.

Zvolání: Má různé významy: může to být jednoznačné vyzvání k souboji, aby vybraná osoba mohla vstoupit do tance, nebo arogantní gesto vyzývavého vyzvání k ponížení se; slouží k vzdorování odvaze a schopnostem protivníka a k jejich podrobení.

Provinění: Provinění je chyba, porušení kodexu cti, zrádně zasazený úder, nehráčská, úmyslná provokace, při které se hra mění ve vážnou záležitost. Často takové provinění vedlo k opravdovému střetu a rvačce.

Škrábnutí: Může mít stejnou sémantiku jako Pořezání, nebo je to u Romů gesto chodidla před sebou k vyzvání protivníka, aby se podrobil velmi blízké vzdálenosti, takřka tělo na tělo.

Vrtoch: Poukazuje na nápad či na jakoukoli taktickou figuru či taktiku, která je převzatá, anebo sděluje pojetí žertu či hraní, na které je možno navázat.

Výhrůžka: Gesto provedené rukou přiblíženou k vlastnímu obličeji s významem výstrahy či jednoznačné útočnosti.

Vedle těchto pravidel existují další drobná pravidla, která odpovídají mj. i určitému stylu.