Apulie (it. Puglia [: pulja :]) je jedním z dvaceti regionů Itálie. Nachází se na východě jižní Itálie, zahrnuje plochu o rozloze 19 348 km² a v roce 1990 měla 4,08 milionu obyvatel.¹ Jedná se o oblast subtropického středomořského podnebí, tedy oblast s horkým klimatem v létě a s mírným klimatem v zimě.

Kraj Apulie sousedí na severu s regionem Molise, na severozápadě s regionem Kampánie a na západě s regionem Basilicata. Dle správního hlediska se dělí do šesti provincií, které většinou nesou název podle hlavního provinčního města; máme zde – od severu – provincie Foggia, Barletta-Andria-Trani, Bari, Brindisi, Taranto a Lecce.

Geograficky a de facto i kulturně lze členit region – od severu – takto: poloostrov Gargano, rovina Capitanata (Tavoliere), náhorní planina Murge, Itrijské údolí (Valle d’Itria), při pobřeží se rozpínají Barijská země (Terra di Bari) a Otrantská země (Terra d’Otranto) a na úplném jihu poloostrov Salento.

Hlavním krajským městem je přístavní město Bari. Hlavní univerzita, zvaná Ateneo, kde jsem taktéž studovala, byla postavena v 70. letech 19. století; její vstupní fasáda je záměrně situována na východ, aby tak zdůraznila svou tradiční orientaci k východním kulturám. Bari je významné především bazilikou svatého Mikuláše, v níž se uchovávají relikvie tohoto biskupa z Myry. Kult svatého Mikuláše zde vytváří most tolerance mezi východní a západní křesťanskou církví.

Apulie je omývána Jadranským mořem z východu a Jónským mořem ze západu. Na jižním cípu, kde se tato dvě moře slévají, se nachází významná poutní svatyně, resp. papežská bazilika Svaté Marie  Leuky neboli z Konce světa (Santa Maria di Leuca / De Finibus Terrae). Uvnitř této liliemi provoněné svatyně se nachází zajímavý obraz Jana Nepomuckého, patrona zpovědníků. Svatý Jan Nepomucký je vyobrazen s pětihvězdicovou svatozáří v ležící poloze plovoucí po Vltavě pod Karlovým mostem středověké Prahy.